Miroslav Horníček

K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil doochotnickéhospolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce1941přijal angažmá vMěstském divadle v Plzni, brzy po válce odešel doPrahy. Nejprve hrál vDivadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrůmOldřichuaLubomíru LipskýmdoDivadla satiry. Poté hrál šest let na scéněNárodního divadla. V roce1955se stal partneremJana WerichavDivadle ABC(Jiří Voskovecpo 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických). S Werichem hrál šest let, například ve hráchTěžká BarboraneboHusaři. Po Werichově odchodu roku1961vytvořil podobnou dvojici sMilošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce1962se stal na dva roky členemHudebního divadla v Karlíněa záhy iDivadla Semafor, kde účinkoval například ve hřeČlověk z půdy. Působil i vMěstských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jehoHovory přes rampukde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazydivákůkladené zhledištěa tak neformálně besedoval s publikem. Hrál také vefilmech. Ztvárnil hlavní role ve filmechTáto, sežeň štěněaKam čert nemůžea vtelevizním seriáluByli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádceByl jednou jeden král. V roce1965si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké DefyBez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v rolimoderátorafilmového zpravodajství zMezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V roce1967se účastnil avantgardního projektuKinoautomatautorůRadúze Činčery, scenáristyPavla Juráčkaa režisérůJána RoháčeaVladimíra Svitáčkanasvětové výstavěvMontrealu. Horníček působil v roli průvodcefilmovýmpředstavením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. Samopublikumrozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že on sám neuměl vůbecanglicky. Text měl foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodaná, jednalo se o první případ tzv. interaktivního filmu na světě. Z tohoto pobytu vytěžil knihufejetonůJavorové listy, uveřejňovaných původně vLiterárních novinách.Po návratu zMontrealuse společně srežiséremVladimírem Svitáčkempustili dotelevizníhoprojektu, který mu přinesl obrovskoupopularitu. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahvíčerveného vínaHorníček se svým hostem. Promlouval s takovýmiosobnostmi, jako byli mj.Jan Werich,Jan Pivec,Jiří Sovák,Július SatinskýaMilan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentníhumor, který oslovuje mnohé diváky i dnes. V roce2004vyšla v reedici knihaHovory H.. Pořad se vysílal v letech1968–1971, s nástupemnormalizacebyl však zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i nagramofonových deskáchfirmySupraphon, později i naCD. V Plzni je na jeho počest od roku 2000 pojmenovánoHorníčkovo divadlo. Byla zde10. listopadu2003odhalenapamětní deska.